Blíží se jaro…
Valentýn je za námi, jaro před námi. Z hlíny na mnoha místech začínají vystrkovat hlavičky sněženky, maminky pomalu uklízí boby do komor a začínají sjížďět pinterest a hledat jarní výzdobu, naše Jitka z Vojnic už má připraveno víc sazenic, než jsem v životě viděla (smutně hledím na kelímky s hlínou a modlím se, abych opět nepovraždila dobrou polovinu během přesazování) a my kočkaři začínáme mít hlavu v pýru obecném.
V nás všech pomalu roste úzkost. Blíží se čas koťátek. Nekastrovaní kocouři na vesnicích se začínají prát a vydávají se na toulky. Naše paní veterinářka už začíná řešit kastrace koček, které už jsou mnohdy nakryté.
Už se roztočily kola přírody. Blíží se s neodvratnou jistotou čas, z něhož máme všichni respekt. I když celý rok jede náš kastrační program na plné otáčky a odchytáváme kdejakého zloducha, není v lidských silách podchytit vše. Nyní má paní Jana rozpůjčovány všechny odchytové klece a jedna naše členka dokonce musela zakoupit novou, aby zachránila život odrostlému kotěti, které se prostě nedaří chytit a jen se modlíme, aby celá tahle akce byla úspěšná a my jej získali dřív, než zlí lidé naplní výhrůžky nebo než příroda udělá svoje a my budeme muset řešit další generaci jeho/jejích koťat.
Blíží se čas, kdy bude zvonit telefon od rána do večera a kdy budou lidé nacházet pohozené, ztracené nebo prostě jen nechtěné tvorečky…
I když letos máme, oproti loňsku mnohem lepší start, protože místo jednoho depozita máme hned tři, stále naše situace není právě růžová.
V Arnolticích je plno, protože se nám stále nedaří umístit mourovaté komando.
Ve Vojnicích ještě jedno dvě volná místa jsou, ale tříbarevka Baruška má stále problémy s bříškem a dokud se nevyléčí úplně, paní Jitka nebude mít kapacitu na příjem kotěcí smečky.
Ve Velemíně je zatím pusto a nevybaveno. Stále sbíráme na kočičím přání, ale stagnujeme na 60%.
Loni nás kotěcí sezóny v průběhu roku stály 40 koťat, protože jsme museli přijímat ve velkém a nebyla kapacita (měli jsme jen jedno depozitum a karantény u paní Jany byly narvané). Ano, řeknete si, že je to naše chyba. Ale… V sezóně jsou plná všechny zařízení, nejen my. Koťátka docházejí vetšinou v žalostném stavu, začervená, často zraněná, mnohdy s virovou náloží, že by i zkušený epidemiolog koukal. Navíc, většina fatálních onemocnění mají „výborný“ základ. Inkubační doba? Až měsíc. Nakažlivost? Vysoká. Úmrtnost? Vysoká. Průběh? Rychlý. Šance zjistit, izolovat a léčit nemocné zvíře VČAS? Minimální. Léčba? Náročná, drahá. Pravděpodobnost vyléčení? Minimální.
Řešení?
1. Kastrujte, lidi proboha kastrujte!
2. Staňte se dočaskáři, kdekoli, kdykoli. Pokud máte očkované zdravé kočky, vašim nic nehrozí a nám (nebo i jiné organizaci) můžete pomoct víc, než všechny peníze na světě. (Bližší info na webu.)
3. Koukněte na kočičí přání a zvažte, jestli nepřispějete na vybavení depozita.
Nejdůležitější. Podpořte nás, nemyslím zdaleka jen finančně nebo hmotně…. Sdílejte naše příspěvky (stejně jako ostatních organizací), mluvte o nás, mluvte o nutnosti kastrace a držte nám palce, ať tuhle sezónu zvládneme. Budeme potřebovat všechny síly a všechnu pozitivní energii, kterou můžeme dostat a věřte, že každé milé slovo, komentář nebo návštěva nám ty síly dodává markantně 🙂
Any