Další ježčí přírůstek do azylu a zážitek z noční jízdy

Protože je pro paní Janu nekončící práce v azylu hodně náročná nejen fyzicky ale hlavně na psychiku, musí si od ní občas oddechnout. Právě proto jsme dneska večer vyrazily na kulturou do Litoměřic. Při zpáteční cestě kolem půl dvanácté zahlídla na kraji silnice ježečka a protože se jí zdál malý, otočily jsme se a vrátily se pro něj. Je menší, pohublý, ale nebylo vidět žádné zranění. Trochu se v azylu vykrmí, přečká tu ještě pár studených nocí a bude se moct přestěhovat do ježčí vesničky. Mám to z azylu domů ještě asi 30 km, často odsud jezdím za tmy. Jedu pomalu, stále koukám, kde na mě za keříkem bliknou očka. A dneska jich bylo požehnaně. Kromě kočičích, zaječích a srnčích, ty potkávám často, jsem viděla malé lišče, vypadalo, že se chystá na druhou stranu silnice, světla a hluk auta ho ale zbrzdily a tak si to šupajdilo zpátky přes strouhu do porostu. Pro myslivce je to škodná, ale pro mě to byl zas jeden krásný zážitek. Obrázek je jen ilustrační, samozřejmě bych ho vyfotit nestihla, ale přesně takhle vypadalo.

Příspěvek z Facebooku