Tenhle příběh nám dnes vylíčila Marta Nadvorku.
Šla jsem na třešně a přinesla koťata. Ve vysoké trávě u cesty srdceryvný pláč.😰😰 Rozhrnu trávu a kuk, dva páry kotěcích očiček. 😿😿Zvoním na pána, co tam bydlí. Odpověď zní: “Nejsou moje, včera je sem někdo hodil. Vím o nich, nechci je. Mám svoje.”☹️😔
Na otázku, proč nenechá svou kočku kastrovat, odpověděl: “Nevím proč bych měl, koťata se vždycky někam rozutečou.”😰😿
Třešně nemám, za to v karanténním boxu dva drobečky. Jsou to kocourci, věk 6 až 7 týdnů, jeden je mourovatý a druhý černý s bílýma tlapkama a náprsenkou. Jejich zdravotní stav je zatím uspokojující. Nevím, jak v trávě dlouho byli. Podle souseda minimálně od včerejška. Kolik lidí asi tak kolem prošlo a nikdo nepodal pomocnou ruku.😿😔😞
PS: Koťata zatím zůstávají u Marty. Azyl je plný, bohužel máme vše obsazeno nedoléčenými zvířaty. Hledáme pro koťátka domov. NUTNĚ.
Prosím, sdílejte.🙏🙏❤️🙏🙏

Příspěvek z Facebooku