Knoflíček odjel do nového úžasného domova, kde na něj čekají další kamarádi a plno lásky. Přejeme mu i jeho nové rodině plno štětí a dlouhý život.
Jmenuji se Knoflíček, je mi asi rok a žil jsem v Lounech ještě se dvěma kočičkami hezký kočičí život. Jak je i na mě vidět, měl jsem stále plnou mističku, proto mám takovou krásnou kocouří postavu. Přesně tak má přece správný kocour vypadat, ne? Ale jednoho dne si náš člověk, přivedl domů nového pejska a my už jsme se tam nevešli.
V Azylu se o mě moc hezky starají, nechali mě vykastrovat, odčervit a ještě mě čeká očkování. Každý den mě tam pohladí, mám plnou mističku i společnost, ale stále mi něco chybí. Pelíšek co je jen můj, člověčí kamarád co si mě večer vezme na klín a bude mě hladit dokud neusnu. Krásné místo kde budu moct dožít můj kočičí život, v náručí milujícího člověka.
Najde se pro mě nová lidská maminka nebo tatínek co mi dá nový domov a bezpečí. Za každé pohlazení se odvděčím předením a mou nekončící kočičí láskou a vděčností. V novém domově může být i jiný zvířecí kamarád. Můžu žít v bytě ale i v domečku se zahrádkou.
JK
